PePe Team

S Milanem jsme měli naplánovanou jarní dubnovou výpravu na známý maďarský revír Mereny. Místo jsme měli zamluvené s dostatečným časovým předstihem. Bohužel nebo spíše bohudík se Milan dozvěděl, že s manželkou Marcelou čekají další přírůstek do rodiny a termín porodu byl stanoven na konec května. Milan nechtěl nic ponechávat náhodě a tak jsme museli zvolit jiný revír, blíže k domovu. Další podmínkou bylo dostatečné zarybnění vody, protože jsme s sebou chtěli vzít i naše syny Vojtu a Denise. Oba jsme se shodli, že nejlepším řešením bude pískovna Toušeň. Měli jsme již s tímto revírem zkušenosti a tak mohly začít přípravy.

Zamluvení místa jsme trochu podcenili a tuto důležitou věc jsme nechali na poslední chvíli. Námi vytipovaná místa byla již samozřejmě obsazená a na nás zbyla pouze pláž na protější straně jezera nebo poslední místo č. 19 na severním konci. Volba padla na devatenáctku. Týden před odjezdem zbývalo pouze uvolnit kluky ze školy, což samozřejmě přivítali s nadšením. Nevím, jestli kvůli tomu, že se nemusí učit nebo proto, že můžou na ryby. Asi od každého trochu. Nám přibyla další taška s učením a další zbytečné rady od starostlivých manželek. A už je tu neděle 5.dubna a my vyrážíme směr Čelákovice. K jezeru přijíždíme před polednem. Správce nám oznamuje, že voda má na povrchu teplotu 8 stupňů a voda je jeden metr nad normální stav. Teplota vzduchu se pohybuje kolem 25 stupňů. Podle předpovědi se má nadále oteplovat. Koupíme povolenky, naložíme dva čluny a další půjčenou pramici a s celou lodní flotilou vyrážíme na naše místo. Lovná místa Dno jezera je velmi členité s množstvím tvrdých štěrkopískových lavic. Téměř na každém lovném místě se dají najít různé hloubky a různě tvrdé dno. Největší hloubka se zde pohybuje kolem 8 metrů. Zhruba uprostřed jezera vystupují z vody tři ostrovy, okolo nichž se prostírá mělčina s hloubkou cca 1,5 m. Hlavní ostrov jsme měli po pravé straně, ve vzdálenosti kolem 250 metrů. Milan se rozhodl, že jednu montáž zatáhne k ostrovu, na hranu mělčiny. Před námi, ve vzdálenosti kolem 120 metrů, vystupuje z hloubky 6 metrů širší lavice až na hloubku 3,5 metru. Volím jedno lovné místo na tvrdém vrcholku lavice. Další bójku umísťuji za lavici na návětrnou stranu, kde je dno měkké, pokryté nánosem usazenin. Třetí bójku umísťuji vlevo do tišiny několik metrů od břehu, do hloubky 6 metrů. Druhým rokem testuji vlastní upravené bójky, které jsou hybridem mezi tyčovou bójkou a „H“ bójkou. Základem je standardní „H“ bójka. V její horní části jsou upevněná křidélka, potažená reflexní fólií, která při nasvícení svítí a to i ve dne. Při nasvícení v noci je viditelnost bójky téměř sto metrů (záleží na zdroji světla). Ve spodní části je upevněn další díl, opatřený vyvažovacím olovem o váze 70g, který funguje na principu páky. Olovo brání bójce v převrácení. Odtud vede i tenký kotevní provaz, zakončený olovem o váze 370g. Hmotnost olova je dostatečná, aby bójku nepřesouvaly velké vlny a zároveň taková, aby se bójka při případném odtažení na hloubku nepotopila. Bójky jsem testoval v extrémních vlnách a zatím fungují bez chyby. Přisuzuji jim úspěchy zejména na revírech, kde mají kapři okoukané klasické tyčovky. Použité montáže Na pískovně je díky písčitému podloží velice čistá voda a to zejména na jaře a na podzim. Pro tyto vody se mi osvědčuje místo šokové šňůry velice kvalitní fluorokarbonový vlasec od firmy Carp „R“ Us, který dávám i na návazce v kombinaci se ztuženou šňůrkou Super Mantis Gold 15 liber od Krystonu. Tato šňůra je i po stažení obalu extrémně pevná a odolná. Na lavici volím celoztužený kombinovaný návazec fluorokarbon - Mantis. Do usazenin za lavici použiji rovněž kombinovaný návazec, ale na šňůrce ponechám tuhý obal pouze 2cm nad háčkem. Do zátoky na bahnité dno dávám návazec pouze ze zmíněné šňůrky, ze které odstraňuji tuhý potah a ponechávám ztužení pouze nad háčkem. Na bahnitém dně se mi osvědčují právě tyto měkké návazce. Olova používám plochá o hmotnosti 130g s bočním závěsem, protože na tvrdém podkladu lavic lépe drží než klasická in-line olova. Vše je připraveno a nezbývá než čekat a věřit ve zvolenou strategii. Trochu mě trápilo, že v blízkosti našeho místa chybí mělčí partie, protože voda se další den na povrchu oteplila o dva stupně a jak to vypadalo, tento trend měl pokračovat. Jak se později ukázalo, můj předpoklad byl správný. Na sousední místo přijeli kolegové, kterým se hned druhý den povedl kapr 15kg, který zabral právě z jedné z mělčin, z hloubky 1,5m. Druhý den přichází první záběr také Milanovi. Kapr o váze 8kg zabral od zadní lavice. Sláva, bez ryby neodjedeme! Další záběry přichází ze stejného místa. Nálada je hned veselejší a obavy začínají jít stranou. Já jsem zatím v klidu, protože na mé boilies reagují kapři druhý až třetí den, ale intenzita záběrů narůstá. Minulý rok jsem se konečně rozhoupal sestavit boilies na bázi ptačího zobu s příchutí Mandle – Cream Elite od Nutrabaits, které by mělo být ještě o něco univerzálnější, než osvědčená Oliheň. V Maďarsku si vedlo výborně a jak se později ukázalo ani zde nezůstalo pozadu. Recept: 150g směsi Club Red (Jet Fish), 40g kaseinu, 50g pšeničných klíčků, 30g CSL moučky, 40g syrovátkového proteinu, 40g sušeného mléka, 50g sušené mořské řasy, 80g Red Factoru, 20g atraktoru Robin Red: 18ml Multimina, 1ml CSL atraktoru Jahoda, 10ml konopného oleje, 1ml Spice cajouseru, 2ml Sweet cajouseru, 5g játrového extraktu, 5g Betainu, 2ml esence Cream elite (Nutrabaits), 3ml esence Mandle, 6 kapek es. oleje Černý pepř. První můj záběr přichází navečer právě na Mandli. Swinger na prostředním prutu se lehce propadne a ozve se krátké píp. Vzápětí se přilepí k prutu a cívka navijáku se roztáčí. První letošní jízda! Adrenalin stoupá. Lehce přisekávám a snažím se kapra podržet, aby nezajel za lavici. Třílibrový Tournament se ohýbá a kapr se obrací ke břehu. Zalévá mě pocit štěstí a připadám si jako narkoman, který právě dostal svou dávku drogy. Kapra přitahuji několik metrů od břehu, kde se ze dna strmě zvedá mělčina. Kaprovi se do kopce nechce a dává to náležitě najevo. Před mělčinou se obrací a provede ještě dva nebo tři výpady na volnou vodu. Poté se vysílen zvedá k hladině a nechává se přitáhnout nad podběrák. Zde skvěle asistují kluci, kteří se v zápalu snaží vlézt s podběrákem do vody a my musíme ještě sledovat, aby tam nespadli. První letošní šupináč váží rovných deset kilo. Překvapuje nás, v jak výborné kondici jsou kapři po zimě. Kulatá sytě vybarvená těla, která svědčí o tom, že zde kapři rozhodně nestrádají. Bojují do posledního okamžiku a my podezříváme správce, že je přikrmuje nějakými anaboliky. Do úterý máme několik záběrů, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Kolegové z vedlejšího místa zdolávají z mělčiny jednoho kapra za druhým. V úterý odpoledne přichází déšť, doprovázený silným jihovýchodním větrem, který zvedá mohutné vlny. Od sousedů k nám přivál deštník, který se zastavuje o naše bivaky. Doufáme že vítr promíchá vodu, která již na povrchu měla nějakých 15 stupňů. Navečer, když vítr ustane, se ozve pravý Milanův hlásič krátkým píp, píp a swinger se propadne o deset centimetrů. Že by se opravdu kapři rozjeli? Milan na nic nečeká a přisekává. Kapr několik metrů od břehu zjistí, že zřejmě ještě nepřišel ten pravý čas spatřit denní světlo a houpavými pohyby se obrací zpět. Kluci stojí na břehu se zatajeným dechem a čekají, co se objeví na hladině. Po několika zmařených pokusech o kaprův únik vítězí pán tvorstva a na hladinu vyplouvá tělo šupináče. Kapr bude mít určitě kolem deseti kilo a proto putuje na váhu. Z váhy odečítáme 10,2 kg. Následuje několik fotek a rybu vracíme zpět do vody. Od středy přichází po celý den pravidelné záběry ze zadní lavice z hloubky 3,5m. Přes noc hlásiče zarytě mlčí, alespoň se můžeme v klidu vyspat. Pravidelně každý den mezi sedmou a půl osmou hodinou ranní mě budí záběr, ideální čas na vstávání. Kapři jsou opravdu ohleduplní. Užíváme si teplé jarní počasí a kluci se baví chytáním bílé ryby. Ryby jim berou ihned, jakmile nástraha dopadne na vodu. Skamarádili se s dalším rybářem juniorem od sousedů a všichni tři sedí namačkáni po jednom metru vedle sebe. Pro nás je to příjemné vyplnění volných chvil mezi záběry, pokud se dá za „příjemným“ nazvat věčné navazování háčků a sundávání splávků se stromů. Ve čtvrtek se bavím s Vojtou chytáním na plavanou kousek od mého stojanu. Nad námi přelétá letadlo a přes hluk není slyšet vlastního slova. Od bivaku na mě něco volá Denis a zuřivě gestikuluje směrem k mému stojanu. Ani mu nemusím rozumět abych věděl, co se děje. Pohled zaměřím na stojan a vidím swinger přilepený k prutu. Přibíhám k prutům ve chvíli, kdy se cívka pomalu roztáčí. Zvedám prostřední prut s nastraženou Olihní a přisekávám. Kapr přejel za lavici a nastává hra nervů kdo s koho. Chvíli to vypadá padesát na padesát a Milan již připravuje člun. Pevnější nervy jsem však prokázal já a kapr se obrací ke břehu. Podle klidného tahu usuzuji na větší rybu. Připravuji se na nastávající souboj v blízkosti pobřežní mělčiny. Zde jsme jeden krok před kapry, protože o mělčině na rozdíl od nich víme a jejich snahu o únik očekáváme. Na úpatí mělčiny se kapr skutečně prudce obrací a bere si několik metrů vlasce z navijáku. Nádherný pocit svírat v ruce prut s bojující rybou. Mozek je přepnutý na zdolávací režim a ruce pracují automaticky s prutem a brzdou navijáku. Kapr se stále drží u dna. Ještě několik výpadů a mezi vlnami se na hladině zaleskne šupinaté tělo. Je dobojováno a kapr končí v podběráku. Vypadá slušně, určitě bude přes deset kilo. Je jako většina zde ulovených kaprů sytě zbarven. Váha po odečtení saku ukazuje 12 kilogramů. Opět několik fotografií a poté pomáhám Vojtovi kapra pustit zpět do vodního živlu. Ať si kluci zvykají. Začínáme věřit, že něco většího ještě přijde. Intenzita záběrů narůstá, což vrcholí v pátek. V ranních hodinách zdolám kapra a poté zavážím znovu montáž. Při návratu ke břehu se mi zdá, že se vlasec odmotává z cívky nějak rychleji. Přičítám to rychlé jízdě člunu a ubírám plyn. Pokládám prut do stojanu a ne a ne dotáhnout swinger. Milan se směje a provokuje:“Sekej, je tam!“ V domnění, že se olovo uvolnilo z lavice, zkouším ještě dvakrát domotat vlasec. Swinger se stále propadá a tak nedůvěřivě přisekávám. Jaké je moje překvapení, když mi na druhém konci udice odpoví tah ryby. Ryba je již hodně vpravo přes moji krajní bójku a tak naskakuji do člunu a vyrážím na vodu. Opět jeden z úporných soubojů o život (samozřejmě ryby) a opět vítězství trpělivého rybáře. Kapr má jedenáct kilo a za svůj výkon si zaslouží fotografii. Je tu předposlední ráno a do bivaků nám svítí jako každý den vycházející slunce. Vychutnávám hřejivé paprsky drzého vetřelce a přemýšlím, zda znám krásnější probuzení, než je právě pohled na vycházející slunce nad vodní hladinou přes stojan s pruty, nad vodou se vznáší lehký mlžný opar a vše doplňuje ptačí koncert. Odpověď je nasnadě (tuto myšlenku neříkejte nikdy před svojí manželkou, já to zkusil a pěkně jsem to od svojí Míši schytal). Do večera se nám podaří zdolat ještě několik kaprů a s těmi menšími fotíme kluky. Vojta zjišťuje, že bude muset ještě nějaké to kilo přibrat, aby mohl s kapry pózovat. Poslední den ráno chytíme každý ještě jednoho kapra na rozloučenou a pomalu balíme. Ke shrnutí výpravy bych uvedl, že se nám podařilo nachytat každému kolem 25 kaprů, z nichž největší počet tvořili kapři ve váhové kategorii 7-9 kilogramů. Osm kaprů bylo od 10 do 12 kilogramů. Byl to krásně prožitý týden dovolené s hezkým počasím. S tím, že zde nebudeme trhat osobní rekordy jsme více méně počítali, ale chtěli jsme si hlavně zachytat a vytáhnout kluky do přírody. Přes to všechno tu velké ryby zaplaťpánbůh ještě jsou. Kolegům z vedlejšího místa se podařilo chytit osmnáctikilového krasavce a mně se zde před dvěma roky povedl dvacetikilový šupináč. Já osobně beru každého kapra jako výjimečného a podle toho se k nim také chovám. Jeden má ojedinělý tvar těla, druhý uspořádání šupin, další zbarvení a jiný předvede třeba nezapomenutelný souboj. Je jedno zda má 5, 10, 15 nebo dvacet kilo. Vždyť kaprařina je právě o lovu kaprů. Kaprař nemůže být zklamaný, když odjíždí od vody bez ulovené „dvacítky“. Odjíždí a doufá, že na další výpravě to určitě vyjde a když ne, tak příště nebo příště…. Mnoho splněných snů nejen v kaprařině, za Carp Team C&R Jan Procházka

S kamarádem Petrem jsme letos v dubnu navštívili další z maďarských revírů, tentokrát jezero Merenye. Na konci úspěšné výpravy jsme se dohodli, že se sem vrátíme na podzim znovu. Uběhlo půl roku a den D byl tady. Ráno dostává Petr od kamaráda znepokojující zprávu, že na Merenye je po kolena bláta a kapři neberou. Stáli jsme před rozhodnutím, zda riskneme případný neúspěch na poslední letošní větší výpravě nebo zvolíme jiný revír. Vytipovali jsme několik vod u nás a ve hře zůstávalo i Maďarsko. Vylučovací metodou nám zůstala pískovna Toušeň, kde jsme věděli, že si zachytáme menší kapry a Merenye. Jazýčkem na vahách bylo slovo mojí manželky Míši, která prohlásila, ať jedeme na Toušeň, protože v případě, že se vrátíme z neúspěšné výpravy z Maďarska, doma se mnou nevydrží. A bylo rozhodnuto.

Na pískovnu přijíždíme za tmy. Stavíme bivaky a stojany s pruty. Zbytek necháváme na ráno. Za rozbřesku vyrážíme na vodu. Ve vzdálenosti 170 metrů od břehu nacházíme na sonaru širokou lavici, která vystupuje z hloubky 6,5 metru na hloubku 4 metry a probíhá rovnoběžně s naším břehem. Bójky umísťujeme na lavici, kde je čisté písčité dno a další za lavici na hloubku, kde je dno pokryto vrstvou usazenin. Třetí bójku umísťuji vlevo do tišiny, ve vzdálenosti 40 metrů od břehu, do hloubky 7 metrů. Zde je dno rovněž pokryto silnější vrstvou usazenin. Voda má pouze 10 stupňů a proto předpokládáme, že se kapři budou držet již v hlubších partiích. Překvapila nás krásně čistá voda. I díky tomu volíme kombinované návazce s fluorokarbonu, které doplňuji extrémně tenkou návazcovou šňůrkou Super Mantis gold. Do hlubších partií, kde se na dně nachází usazeniny volím návazec pouze ze zmíněné šňůrky, jejíž konec ponechávám u háčku ztužený. Na montážích používáme olověné šňůry nejen kvůli nenápadnosti celé udice, ale především abychom zabránili případnému poškození ryby při zdolávání. Na hloubku za lavici a k levé bójce nastražuji selektivní boilie s příchutí brusinka s esenciálním olejem černý pepř a větším množstvím atraktoru Robin red, na lavici dávám boilie s příchutí oliheň, rovněž s esenciální olejem černý pepř. Boilie roluji z vlastních směsí a pouze tyto dva druhy, které mi dosud zachytaly na každé vodě, kterou jsem navštívil a jsou schopné chytat po celý rok. Až uvidím, že v úlovcích pokulhávám za ostatními, možná se poohlédnu i po jiných „neokoukaných“ příchutích. Komponenty používám od osvědčených firem Jet Fish, Nutrabaits a K.Nikl. Zavážíme pruty, nakrmíme pouze deseti kuličkami ke každé montáži a konečně si můžeme odpočinout. První záběry přichází Petrovi odpoledne. Jak jsme předpokládali, berou kapři kolem 6-8 kilogramů, kterých je zde většina. Následující den v 20.00 hodin se rozječí Petrův prostřední hlásič. Záběr přichází z hloubky za lavicí. Kapr si po záseku bere několik metrů vlasce. Petrovi se jej daří zastavit a následně přetáhnou přes lavici. Po krátkém souboji končí v podběráku krásně zbarvený šupináč, kterému zachutnalo Petrovo speciální boilie s příchutí Sea monster od Nutrabaits. Po zvážení ukazuje váha 12kg. Konečně první přes deset kilo. Po dvou dnech brzy ráno přichází konečně záběr i na můj pravý prut, rovněž od vzdálené bójky, kde mám nastraženou brusinku. Kapra přitahuji do vzdálenosti asi 7 metrů od břehu, kde se ze dna zvedá mělčina až na hloubku jednoho metru. Zde se začíná rozhodovat. Kapr táhne houpavými pohyby při dně. Před mělčinou se otočí vpravo a provede mohutný výpad podél mělčiny a …….najednou konec. Prut se narovná a je po všem. To mi to pěkně začíná. Měním háček a znovu zavážím. Další záběry přichází od kaprů kolem 8 kilogramů. Dokrmuji pouze po pěti kuličkách a montáž pokládám dál od krmného místa. Odpoledne se rozječí opět hlásič pravého prutu, nastraženého za lavicí. Kapr na druhém konci si po záseku bere několik metrů vlasce. Přes lavici se mu moc nechce a proto nasedáme do člunu a vyjíždíme na vodu. Krásný souboj končí několik metrů od břehu a v podběráku leží vysílený šupináč 13kg, 84 cm. V sobotu mám narozeniny. Přijímám gratulaci od Petra a samozřejmě si připíjíme něčím ostřejším. Večer vychází měsíc a vyjasňuje se obloha. Začíná přituhovat a naše přenosné meteorologické stanice ukazují klesající teplotu. Petr znalecky prohodí, že za úplňku půjdou velcí kapři. S tímto odcházíme spát. V bivaku roztápíme „sluníčka“ a usínáme spravedlivým spánkem. Do snu se mi vkrade zvuk příposlechu. Naučenými pohyby vylézám ze spacáku, jednou rukou beru bundu, druhou rozepínám bivak a přitom si ještě obouvám gumové nazouváky. Přibíhám ke stojanu a vidím ohnutý levý prut, na který jsem dosud neměl záběr. Cívka se točí vysokorychlostními otáčkami. Zvedám prut ze stojanu a přisekávám. Můj třílibrový Tournament se ohne do úžasné křivky, která se ostře odráží proti obloze ozářené měsíčním světlem. Ryba odvíjí dál metry vlasce jakoby se nic nedělo. Odhaduji, že na druhém konci je kapr hodně přes deset kilo. Daří se mi ho zastavit po několika metrech. Přitahuji jej metr po metru ke břehu a mám obavu, co se stane, až jej přitáhnu k mělčině. Před mělčinou se kapr prudce obrací a vyráží zpět na hloubku. Chtěl jsem vzbudit Petra, ale vysílačka mi vypadla z bundy, když jsem vybíhal z bivaku a křičet v noci se mi nechtělo. Klepala se mi kolena, nevím jestli zimou nebo vzrušením, ale asi obojím. Při každém přitažení kapra k úpatí mělčiny následoval další výpad na hloubku. Nevím kolik jsem jich musel zastavit, ale přistihl jsem se, že se začínám modlit ke Svatému Petrovi. Po nekonečně dlouhé době se na hladině objevuje tělo mohutného šupináče ozářené stříbrným světlem měsíce. Neodvažuji se rozsvítit čelovku, abych kapra nepoplašil. Stál jsem na břehu s nataženou rukou, ve které jsem svíral podběrák. Ve naze vše urychlit jsem v pantoflích zabrodil po kotníky do vody. To jsem si uvědomil, až když mi začaly nohy dřevěnět. Ještě pár centimetrů a ……..je dobojováno. Vynáším kapra na podložku. Teprve teď rozsvěcím čelovku a prohlížím si jej. Neodvažuji se hádat váhu a jdu vzbudit Petra. Ten na mě chvíli nevěřícně zírá a myslí si něco o náměsíčnosti a mém duševním zdraví, když stále dokola opakuji:“Mám ho, mám ho…..“. Nakonec vyleze ze spacáku a jdeme kapra zvážit a změřit. Metr ukazuje 97cm. Odvažuji prázdný sak a poté kapra i se sakem zavěšuji na váhu. Chvíle napětí a na modře podsvíceném displeji se objevuje 20.30kg. Nevěřícně zíráme na váhu. Málem se mi podlomí kolena. Mojí radost umocňuje ještě skutečnost, že je stále ještě sobota, mám narozeniny a do půlnoci chybí půl hodiny. Přijímám gratulaci od Petra a kapra ukládám do vody pro ranní focení. Ráno uděláme několik fotek a zdatného soupeře pouštím zpět do jeho živlu. V průzračně čisté vodě se za ním díváme jak majestátně odplouvá. Toto jsou okamžiky, pro které se kaprař bude stále vracet k vodě. K celkovému zhodnocení výpravy bych uvedl, že vyšla na sto procent. Za týden se nám podařilo ulovit 95 kaprů. Z toho deset od 9 do 13kg a jednoho 20.3kg. Zbytek byli kapři od 6 do 8 kg. Na závěr trochu filozofie. Častokrát si pokládám otázku, jestli kaprařina není nějaká nakažlivá nevyléčitelná nemoc, kterou se člověk nakazí a již se jí nezbaví? S přáním mnoha krásných chvil strávených u vody a fotoalbumů plných úlovků. Jan Procházka

Zářijové počasí letošní sezóny připomínalo spíše léto. Až do prvních říjnových dnů panovalo velké sucho, jak u nás v Polabí, tak bohužel i ve Francii, kterou jsme si vybrali pro lov kaprů a sumců. Pro pobyt rybáře u vody v přírodě bylo slunečné a teplé klima ideální, nikoliv však pro život v řece. Před cestou nás znepokojovala obava z malé aktivity ryb, které by mohli být v mírné letargii. Na druhou stranu informace o průtoku vody slibovaly méně komplikovaný lov.

První dojmy Při typickém podzimním počasí stěžuje chytání silný proud a tokem řeky pluje odumírající tráva. My jsme tyto problémy neměli a při zavážení nástrah jsem si připadal jako na jezeře. K řece jsme dorazili po nočním přejezdu Německa kolem osmé hodiny ráno značně unaveni. Honza Bareš měl zkušenosti s lovem v těchto končinách a tak nás vedl ke slibnému místu a ostatním místům, které jsme si předem vytipovali na internetu přes družici. Trošku nás rozhodili všudypřítomné zákazy vjezdu, které byly umístěny téměř na všech polních cestách kolem řeky. Tento fakt nás nutil projíždět vesničkami a hledat nové příjezdové cesty. Po celodenním úmorném hledání jsme konečně získali informaci, že zákazy vjezdu neplatí po rybáře. Uf. Byli jsme unavení, malinko schizofrenní z nedostatku odpočinku a zároveň šťastní, že si snad ještě stihneme nahodit pruty, než padne tma. Díky této mrzuté peripetii se nám ovšem podařilo lépe poznat a prozkoumat odhadem čtyřicetikilometrový úsek řeky a vybrali jsme si slibná místa pro příště. Ztráta prvního dne nás mrzela, ale úsek řeky, který nás měl hostit zbývající tři dny, se nám velmi zamlouval. Před námi se rozprostírala mělčina zarostlá travou a hned asi 20m od břehu se na echolotu objevuje ostrá hrana, která přechází do koryta s hloubkou 4 – 6m. Hlavní koryto se nachází blíže druhému břehu. Navečer voda začala ožívat oproti mrtvému dojmu, kterým na nás působila při příjezdu. První noc jsme chytali všichni, dva sumcaři a dva kapraři, na jednom místě. Průběh lovu Z posledních sil stavíme tábor a zavážíme nástrahy na kapry. Sumci musí ještě počkat, protože klukům se nedaří nachytat nástražní rybky. Zavážím své nástrahy dál, až do dvou třetin řeky a kolega rozkrmuje hned na přední hraně. V noci přichází první záběry od nízkých šupináčů. Noční aktivita ryb v nás vyvolala mírnou nervozitu. Nejsme totiž v noční zóně. V rybářské euforii házíme za hlavu riziko v podobě zabavení rybářského vybavení a udělení tučné pokuty od místních strážců. Ráno ještě jednou pečlivě projíždíme na člunu řeku se sonarem a s kolegou kaprařem se stěhujeme na druhý břeh, abychom byli blíže k hlavnímu proudu řeky. Kluci mezi tím vyřešili problém s nástražnými rybami a koupili v rybářském obchodě úhoře. Během dne probíhají přípravy v sumcařském táboře a my také zavážíme nástrahy na novém místě. Kapři přes den neberou. Potvrzuje se tak chování ryb typické spíše pro letní měsíce, kdy jsou ryby aktivnější převážně v noci. Druhou noc na protějším břehu cinkají rolničky. Jirka s Honzou zdolávají první sumce a navíc se jim pěkně rozjíždí krmné místo na kapry, kde jsem lovil první noc. Jirka zdolává hezky stavěného šupináče o váze 11 kg. My s Martinem prožíváme celkem klidnou noc, což nás zatím neznepokojuje, protože novým lovným místům věříme a dáváme kapříkům čas. Pro zpestření škemráme u kluků o náhradní nevyužité sumcařské náčiní a každý za pomoci zkušených kolegů líčíme po jednom prutu na sumce. Během dne se věnujeme s Jirkou také přívlači a lovu sumců na vábničku. Ani v jedné z disciplín jsme však neuspěli.. Sumci se sice zvedali, ale o nástrahu nejevili zájem. Třetí noc se již nevyspíme. Záběry od kaprů přicházejí pravidelně. Hlavní příběh se ale opět odehrává na druhém břehu. Do ticha noční krajiny se nad řekou šíří cinkot rolničky. Chlapi jsou v akci. Posloucháme jen věty: „Hele ten jede. Ten si bere. To už je pořádná ryba.“ Po dvaceti minutách je dobojováno. Životní úlovek se ocitá na břehu a my se těšíme na ranní focení. Gratulujeme kamarádům k úlovku sumíka o délce 220cm. Pro nás kapraře je to první příležitost vidět tak obrovskou a krásnou rybu. Při představě, že zabere 80 kg vousáč i na naše pruty, jsme lehce v rozpacích. Zajímavostí bylo, že sumci útočili na nástrahy poblíž krmných míst na kapry. Příští noc se skoro bojíme, že zacinká rolnička i nám. Ke konci výpravy si teprve užíváme souboje s kapry i přes den. Záběrů přibývá a ryby se nám hojně krmí na lovných místech. Chytáme nízké šupináče, prouďáky mezi 5-10 kg, kteří bojují a jejich zdolávání nás naplňuje. Celkem se nám podařilo ulovit několik desítek kaprů a několik sumců. A abych nezapomněl poslední den zacinkala rolnička i na našem břehu. Martin zrovna zdolával kapra a kolem projížděla veliká loď. Byli jsme zmatení a prvnímu zacinkání jsme nevěnovali pozornost. Domnívali jsme se, že jej způsobila loď. Ve chvíli, když se narovnal prut jsem vyběhl z bivaku a potom už následovali krásné okamžiky plné adrenalinu. Společně s Martinem, kdy jsme se prali o sumcařský prut, jsme dostali našeho prvního sumíka. Na závěr Před touto cestou nebylo jednoduché dostat se k potřebným informacím. Čerpali jsme mimo jiné z kvalitního a podrobného článku o francouzských řekách od Leona Hoogendijka , který kdysi vyšel v Kapřím světě. Leon psal, že se během podzimních měsíců vzdal nočního lovu, protože mu přichází záběry od kaprů převážně přes den. Dále se zmínil i o tom, že od začátku října jsou sumci velmi aktivní a ukazují se dokonce u hladiny při shánění potravy. Tyto postřehy byly pro nás, vzhledem k teplému počasí, zavádějící. Popisoval mnoho jiných zkušeností, jako například, že se na této řece chytá velké množství malých kaprů a během trpělivého týdenního lovu se mohou objevit dva, tři okamžiky, kdy se přijedou krmit velcí kapři. Tento okamžik během naší výpravy bohužel nenastal. Necelé čtyři dny čistého času se staly jen malou ochutnávkou lovu kaprů a sumců na francouzské řece. Pravé podzimní počasí čekalo na konci září stále ještě za dveřmi. Více podrobných informací v praktickém balení vám snad budu moci nabídnout příště. Toto vyprávění je jakýmsi poděkováním Jirkovi Svobodovi a Honzovi Barešovi za jejich fajnové parťáctví a nové zážitky. Jejich dvoumetrový sumec je cenným úlovkem, jaký se na řece v severní Francii nechytá každý den. Vyšlo v prosincovém čísle časopisu Rybář 2009 Petrův zdar. Za PePe team Petr Hořák

S rybami jsem začínal již ve svých osmi letech, když jsem u babičky nalezl starou krabičku s trojháčky a neplatným rybářským lístkem mého táty, ze kterého jsem odstranil fotografii v domnění, že tímto je vše v pořádku a lístek můžu používat. Trojháček jsem navázal na vlasec a kus klacku a s tímto „vybavením“ jsem vyrazil na rybník. První ryba, kterou jsem chytil byla bělice a já byl šťastný jako nikdy

Dnes chytám již 26 let a z toho jsem 9 let zasvětil pouze kaprařině. Možná, že to co tu píši bude vypadat jako autobiografický portrét, ale jak se říká, všechno souvisí se vším. Ke kaprařině mě přivedl časopis Rybář z roku 1997, kde vyšel článek Carp Teamu Jizera „Poklad na Labi“ a další článek na pokračování „Lov kaprů na boilie“. Od té doby jsem začal shánět další dostupnou odbornou literaturu, doslova jsem hltal informace a vůbec jsem netušil, že se pro mě kaprařina stane vším. Metodou pokusů a omylů jsem experimentoval a po nějaké době přišly i první výsledky. Úlovky kaprů kolem 6 kilogramů byly pro mě neskutečné. Celou dlouhou cestu jsem si musel projít sám i když v začátcích mi pomohl kamarád Jindra, který se již kaprařině věnoval nějakou dobu přede mnou, a se kterým jsem se seznámil jak jinak, než na rybách. Možná právě proto, že jsem s tímto způsobem lovu začínal „od píky“, naučil jsem se k rybám chovat s úctou a ctít heslo „chyť a pusť“. Dnes sleduji, že tento způsob lovu, myslím tím lov na podvázanou nástrahu, je neskutečnou zbraní v rukách nezodpovědných (mírně řečeno) rybářů, kteří jsou schopni vyplenit menší vody. Neuvěřitelným způsobem se kaprařina rozmáhá. Obchody jsou přeplněné vybavením, nástrahami, hotovými montážemi atd., ale na žádném obalu není napsané, jak se k rybě chovat, a že by bylo moudré ulovenou rybu vrátit do vody. Nadneseně řečeno vznikají „rychlokvašky“ kaprařů, kteří si přečtou dnes již běžně dostupné články a jinou odbornou literaturu s ukázkami montáží a postupů a dalších odborných rad, shlédnou nějaký naučný film nebo jim člověk v dobrém úmyslu poradí a oni potom zajdou do nejbližšího obchodu s rybářskými potřebami, koupí nějaké to vybavení, sestaví montáže a vyrazí k vodě, ze které pak odnesou vše, co uloví. Jeden příklad za všechny. S kamarádem jsem asi před pěti lety chodil chytat k nám na třicetihektarové jezero. Pominu-li to, že nám ostatní zde lovící „krmítkáři“ dávali najevo, že sem nepatříme, byli jsme zde poměrně úspěšní. Jeden z místních rybářů chodil za námi a začal se vyptávat. Samozřejmě, že jsme se mu snažili poradit. Sledoval kam nahazujeme, jak a na co chytáme, kde krmíme. Potom si opatřil jednu děličku a koupil několik kuliček komerčního boilie od známé německé firmy. Při jedné z našich výprav čekal v den našeho odjezdu v plné zbroji až odjedeme, aby si mohl sednout na volné místo. Krmením se vůbec nenamáhal, protože měl nakrmeno od nás a přece nebude vyhazovat peníze do vody. Popřáli jsme mu šťastný lov a odjeli jsme. Jaké bylo naše rozčarování, když jsme ho potkali za několik dnů jak obchází jezero a každému vypráví o svém uloveném kaprovi o váze 9 kilogramů, jehož vnitřnosti a uříznutá hlava se nevešly do kyblíku a i když kapra vyudil, nedal se jíst a skončil rozsekaný slepicím. Hezký příklad lidské hyeny, která paběrkuje po ostatních. Časem jsem o tomto člověku zjistil, že mu byl v minulosti odebrán rybářský lístek, protože ulovené kapry a bylo jich i několik za den, nezapisoval do přehledu o úlovcích a odvážel je do hospody. Od té doby pečlivě zvažuji komu poradím a takového člověka se snažím odhadnout a „proklepnout“ si jej. Jde ovšem o dvojsečnou zbraň, protože bez dobrých informací, ať už se týkají kvalitního vybavení, krmení, nástrah, způsobu lovu, montáží atp. může začátečník způsobit stejné škody. Pro ilustraci uvedu další příklad. Při jedné z našich výprav přišel kamarádovi opatrný záběr. Lehce se mu nadzvedl swinger. Následoval zásek a vypadalo to, že do prázdna. Jaké bylo naše překvapení, když měl na vlasci namotanou nějakou cizí šňůru. Šňůru jsme vytáhli a následovalo další překvapení, když se na jejím konci třepal třiceticentimetrový kapřík. Při bližším prozkoumání celé montáže jsme se nestačili divit. Kapřík za sebou táhl deset metrů šňůry o nosnosti cca. 10-15kg, na které byl nějakým mně neznámým uzlem navázaný zbytek vlasce, který se trhal jako papír. Druhý konec šňůry byl zakončen helikoptérovou montáží s krmítkem a návazcem snad z prádelní šňůry o nosnosti asi 25 kg. Celé montáži dominoval háček připomínající menší kotvu, zřejmě v duchu myšlenky, čím větší háček, tím větší ryba. Na vlasovém přívěsu se houpala kulička žlutě zářícího boilie v absolutně neporušeném stavu. Kapřík neměl sebemenší šanci se háčku zbavit. A teď „babo raď“. Poskytovat informace nebo uvalit informační embargo a pokud chceš něco vědět, postarej se sám. Jedno zůstává jisté, výchova zodpovědného rybáře musí být již odmalička. Mám šestiletého syna Vojtu, který se mnou již ve svých pěti letech absolvoval týdenní rybářskou výpravu na jednu svazovou vodu na jižní Moravě, do lesa a skal. Nikdo z blízkých nevěřil, že to tam vydrží. Samozřejmě jsem syna předtím „otestoval“ na kratší třídenní výpravě na Labe, která proběhla bez problémů. Následující týdenní výprava proběhla pak rovněž hladce. Vojta je zapálený začínající rybář a jak říká manželka „ten je jasnej“. Tomu nasvědčuje i historka, když někdy před dvěma roky táta chytil svého životního sedmikilového kapra, kterého si bohužel od vody odnesl. Když jej na zahradě čistil, což neuniklo pozornosti hrajícího si Vojty, řekl mu Vojta, že je ošklivý a že s ním nebude mluvit. Snažil jsem se Vojtovi věc s ohledem na jeho věk vysvětlit, ale i přes to se svým dědou asi čtyři hodiny nemluvil. Dnes je pro syna stejně samozřejmé vrátit rybu zpět do vody, jako že po noci následuje den. Pochopitelně mám z této „výchovy“ radost a jenom si přeji, aby bylo takových Vojtů víc. Není nic horšího, než když diskutujete o problému se členem rybářské stráže a ten Vám sdělí, že velcí kapři vodě škodí, protože se již nerozmnožují a užírají potravu produktivním rybám! Celý problém je hlubší a nejde jenom o ryby. Výchova moderního sportovního rybáře souvisí i se vztahem k přírodě. V rybářském řádu je sice zakotvena povinnost uklidit při příchodu místo, kde hodláme lovit, ale všichni znalí mi jistě dají za pravdu, že praxe je úplně jiná. Na břehu se válí igelitové pytlíky, papíry i PET láhve, které dokonce někteří „jako“ rybáři umísťují místo bójek na vodu k označení lovného místa a tyto potom zatíží raději větší než menší cihlou na nějakém provazu. Po svém odjezdu láhve na vodě samozřejmě ponechají. Následují zákazy a omezení, jako například zákazy umísťování jakýchkoliv bójek na vodu. Nesmyslnými zákazy potom trpí slušní rybáři. Kdyby rybářská stráž úzkostlivě postihovala tyto prohřešky, jako úzkostlivě dbá na kontroly kaprařů (nedej bože když nemáte zapsaný příchod k vodě), možná by se něco pohnulo směrem dopředu. Není výjimkou, že při příjezdu na místo nasbíráme třeba pytel odpadků, než začneme chytat. To se pak musíte ptát, jestli zde před Vámi byli skutečně lidi nebo s prominutím dobytek. S naším vstupem do EU zjišťuji, že jsme snad již poslední stát, kde je omezená doba lovu. Už i naši sousedé na Slovensku toto pochopili a v letní sezóně se zde smí chytat nonstop. Pro neschopnost nebo nevůli několika „starých strejdů“ z Rady ČRS, kteří nechtějí ustoupit a něco změnit k lepšímu, jsme nuceni navštěvovat zahraniční revíry, případně soukromé revíry v ČR a zde draze a hlavně zbytečně platit za volnost a klid. Proč například myslivec může celou noc prosedět na posedu, aniž by musel o půlnoci slézat a jít domů? Komu nebo čemu uškodíme, když budeme chytat přes půlnoc? Setkal jsem se s názorem opět od člena rybářské stráže, který mi sdělil, že by se začalo pytlačit a oni by to neuhlídali. K tomuto není snad co dodávat. Z výkonu svého povolání vím, že pytláka můžu „odchytit“ na chovném rybníku i v pravé poledne. Ale o těchto problémech bylo již napsáno mnoho a jak je vidět, situace je spíše horší. Vím, že se lépe čtou články z rybářských výprav, které jsou napínavé a záživné. I my takové píšeme. Je však třeba poukazovat i na problémy, které s sebou moderní rybařina přináší. Nedávno jsem četl článek v jiném kaprařském magazínu od Radka Ráliše, který poukazoval na podobné problémy. Mám však pocit, že tyto specializované časopisy čtou již „hotoví“ sportovní rybáři a proto nepadnou na úrodnou půdu a my si můžeme pouze vylít srdce. Kdyby si po přečtení mého článku sáhl alespoň jeden dosud neuvědomělý rybář do svědomí a začal ryby vracet zpět do vody a chovat se opravdu sportovně, napíšu jich klidně sto. Vždyť není nic hezčího než vidět odplouvajícího kapra a doufat, že jej za několik let přelstím znovu. S přáním mnoha úlovků ve fotoaparátu za Carp Team C&R Jan Procházka

V září roku 2006 jsme se s kamarádem Petrem rozhodli, že zakončíme sezónu poslední větší zahraniční výpravou. V jednom rybářském časopisu jeden z našich známých kaprařů představoval několik maďarských revírů, kde popisoval revír a podrobné podmínky rybolovu na něm. Vybrali jsme dva „neokoukané“ a jeden do zálohy. A už je tu den „D“. Vyrážíme za tmy a Petr žene udýchaného Tranzita po D1.

Po letošní dubnové výpravě na pískovnu Toušeň jsem měl v plánu uskutečnit další rybářskou výpravu, na kterou bych "vytáhl" bráchu. Shodli jsme se, že zkusíme nějaký nový soukromý revír, na kterém sme ještě nechytali. Na internetu mi padla do oka přehrada Ostrov nad Oslavou.

Z přehledně zpracovaných stránek provozovatele jsme se dozvěděli potřebné informace a nezbývalo, než naplánovat termín výpravy a vybrat místo. Termín lze vybrat podle přehledně zpracované tabulky na internetových stránkách revíru a podle přiložené mapky lze vybrat i místo. Jediné, co jsem na mapce trochu postrádal, bylo zakreslení hloubek, čímž by se usnadnil výběr místa. Logicky jsem odhadl, že u hráze bude hloubka největší (v popisu revíru až 9m) a směrem ke konci se bude snižovat. Vytipoval jsem místa č. 6 a 7, kde jsem předpokládal průměrnou hloubku 4m, ale hlavně proto, že se místa nachází uprostřed přehrady v nejužším místě, kde bude snadnější ryby vyhledat. Volný termín na vybraná místa byl na konci května od neděle do čtvrtka. Po zaplacení zálohy začínáme odpočítávat dny do odjezdu. V neděli 24. května ráno vyrážíme směr vysočina. Po hodině a půl cesty vjíždíme do kopcovité krajiny a já přemýšlím, zda se zde vůbec může nacházet 16 hektarová vodní plocha. Vyjíždíme na táhlý kopec a GPS navigace hlásí: "Jste v cílové destinaci!" A skutečně, za kopcem se po levé straně rozkládá rozsáhlá vodní plocha. Kupujeme povolenky a správce Petr Šrámek nás navádí na zamluvená místa. Na osmičce balí kolegové, se kterými prohodíme několik slov a mimo jiné se dozvídáme, že nějaké kapry nachytali. Naše místa vypadají velice hezky. Jsou obklopená stromy a téměř izolovaná od okolí. Stavíme tábor a okamžitě vyjíždíme se člunem na vodu zmapovat dno. Od kolegů máme informace, že montáže zaváželi k druhému břehu, ze kterého se nesmí chytat. Břeh je zarostlý stromy a podél něj pod vodou je několik potopených pařezů. Ideální místa pro lov, s hloubkou 1-2 metry. Poté co zjišťuji, že u břehu loví téměř všichni rybáři, přestávám místo přeceňovat a nastražuji zde pouze jednu montáž s vlastním selektivním boiliem Brusinka-Robin red. Dál sonarem prohledávám dno. Asi 60 metrů od břehu přímo předemnou se ze dna zvedá menší kamenná mohyla. Do hloubky 3,5 metru pokládám bójku a přihazuji několik kuliček boilies Oliheň s es. olejem černý pepř. Další bójku dávám asi 10 metrů od druhého břehu, na tvrdé svažující se dno. Zde nastražuji své nové boilies na bázi ptačího zobu Mandle+Cream Elite. Navečer máme každý po jednom záběru od druhého břehu. Šupináči jsou menší, kolem 6kg. Další den ráno přichází první záběry z hloubek. Kapři jsou ve váhové kategorii o 2kg těžší. Přes den hlásiče zarytě mlčí. V úterý v jednu hodinu v noci přichází bouřka doprovázená silným západním větrem a déšť bubnuje do plachty bivaku. Doufám, že to kapry trochu rozhýbe a přibude záběrů. Další den dopoledne se rozječí levý bráchův hlásič a swinger se přilepí k prutu. Po záseku to vypadá, že se rozhodně nebude jednat o kapra juniora. Kapr ohýbá bráchovo nové "engéčko" a po několika zastavených výpadech končí v podběráku 10kg šupináč. Za předvedený souboj si oba zaslouží foto a statného soupeře vrací brácha do vody. Kapři se skutečně rozjeli a přes den přichází několik záběrů, převážně z hloubek. Na Mandli vytahuji tlouště kolem 40cm a okamžitě nasazuji těžší kalibr - Brusinku. Změna se vyplatila. Navečer se swinger na prostředním prutu propadl o několik centimetrů. Než jsem doběhl ke stojanu, byl už přilepený u prutu a cívka navijáku se roztáčela do vysokých otáček. Po záseku si to kapr namířil vlevo. Můj Tournament nabral ideální křivku a tah ryby nasvědčoval, že půjde o nějaké "Fedorovo mládě"( odvozeno od dosud největšího uloveného kapra na tomto revíru). Kaprovi jsem nemohl dát moc prostoru vzhledem k několika vázkám, které se nacházely vlevo. Po několika zmařených pokusech o únik, se mezi vlnami # vynořilo na hladině tělo statného šupináče. Kapr končí v podběráku a po odháčkování putuje na váhu. Z té odečítám 9.5kg. Kapr je v dobré kondici s pěkně nacpaným břichem. No, jak to vypadá, ryby zde rozhodně nestrádají. Ve středu v 06.10 hod. mě budí první ranní záběr. Ten odstartoval sérii záběrů a do večera jsem jich měl ještě deset. Po takovém maratonu jsem večer vyskočil z křesla i když jsem slyšel zazvonit telefon. Celý týden nás provázelo slunečné počasí, které se pokazilo až ve čtvrtek, v den odjezdu. Každopádně jsme si za těch pět dní odpočinuli od každodenních starostí, k čemuž dopomohlo především krásné prostředí revíru. Pokud bych měl Ostrov srovnat s ostatními soukromými revíry, které jsem dosud navštívil, nevyjímaje zahraniční, kde si často připadáte jako na Václavském náměstí, zařadil bych jej hodně, hodně # na špici. Celou dobu pobytu jsme měli dojem, že jsme u vody sami. Místa jsou od sebe dostatečně vzdálená, takže lovící se mezi sebou nijak neomezují. Navíc z protějšího břehu zarostlého stromy je rybolov zakázán a je zde naprostý klid. Voda rovněž skýtá množství překážek, což ji rozhodně neřadí mezi jednoduché. Pokud bych měl objektivně hodnotit úlovky co do počtu a velikosti, nelze tak učinit po první návštěvě. Myslím si, že kdo si chce zachytat, rozhodně si zachytá. I když jsme netrhali žádné váhové rekordy, ulovení kapři byli bojovní, ve výborné kondici s pěkně stavěnými těly. Od ostatních rybářů jsem byl ujištěn, že zde jsou bohatě zastoupeni kapři přes deset kilo v čele s dosud největším uloveným kaprem Fedorem, vážícím 21kg. V neposlední řadě stojí za zmínku cena povolenky (kterou jinak moc neřeším), za kterou zaplatíte pouze 200,-Kč/den, při lovu na tři pruty. Co říci závěrem? Jsem rád, že můžu do svého "repertoáru" zařadit další skvělou vodu a jen doufám, že nezvítězí komerce nad zdravým rozumem, jak se tomu začíná dít na jiných soukromých revírech a Ostrov si zachová stejné podmínky jako dosud, mezi něž patří zmíněné krásné prostředí, počet lovných míst, nastavené podmínky lovu atd.. Rozhodně se již teď těším na další návštěvu. U vody někdy nashledanou Jan Procházka